Aleš Růžička

Stále živé

autor: František Hodonský, 2011

Aleš Růžička patří k těm, kteří si nepotrpí na dalekosáhlý intelektuální rozbor své tvorby. Jde mu hlavně o samotný akt malby, ten jej zcela naplňuje a lze z ní vyčíst nadšení a zaujetí.
Jde po cestách jemu dávno osudem určených a nemá zájem se mu alespoň zatím vzepřít. Je to prostor smíření, radosti, sžíravě smyslných květů zla, ale prochází i prostorem údolí smutku, který se v poslední době námětově rozšiřuje. Tomu odpovídá i celková koloristická kontrastní skladba obrazu. Melancholický expresivní podtext jej zavádí do stavu nečekaných barevných kombinací a kompozičních kreací. Ty jsou někdy zcela přehledné, jindy se ocitají v nakupené složité vibraci podvědomí.
Není upjatě závislý na předloze v interiéru nebo v exteriéru, naopak čím víc se optické realitě vzdaluje, tím je malba hutnější a blíže ke kořenům původního záměru.
Aleš Růžička jde ve svém názoru ještě dále, nechává svůj prvoplánový dojem odeznít, květy vyzrát a tady nastává pro něj ten pravý okamžik; kupříkladu zaznamenat proces uvadání, kdy jsou květy nejpestřejší s nostalgií smutku, kdy už nejsou květinami, ale hmotou, která se vytrácí …
Před studiem na AVU v Praze absolvoval bechyňskou keramickou školu, která v něm zanechala chuť občas modelovat a vršit pastu malby do další trojrozměrné dimenze. Akryl dovede rozehrát do nejjemnějších lazurních nuancí, až po závěrečné gesto, kdy sebe ani plátno nešetří. Samotná struktura malby je tak fascinujícím zážitkem.

Je členem UB, se kterou pravidelně vystavuje a v nedávné době - v roce 2006 - obdržel hlavní cenu na IV.Zlínském salonu mladých, která ho posunula mezi současné kvalitní mladé umělce a do širšího povědomí výtvarné scény.
Když vidím jeho zátiší, vzpomenu vždy na mou matku, které jsem ještě donedávna nosil květiny…je to asociace pro mne velmi citová a přesvědčivá tak, jako tato výstava.
Autorovi přeji do další práce pevnou vůli, výdrž a odhodlání pokračovat v této započaté cestě.
Skončil bych výstižným citátem mého oblíbeného básníka Pierra Reverdyho:
„Hlavní není vytvořit obraz, hlavní je, aby přiletěl na vlastních křídlech.“

Aleš Růžička ve Zlíně

autor: Petr Vaňous, 2006

Malíř Aleš Růžička (1977) absolvoval pražskou Akademii výtvarných umění (1995–2002, prof. František Hodonský, prof. Antonín Střížek, prof. Michael Rittstein).
Od začátku své malířské dráhy má, jako rodilý Jihočech, blízko ke krajině. Spatřuje v ní základnu pro možnosti vlastní sebereflexe. Prostřednictvím krajinného výseku a jeho interpretace malířskými prostředky vytváří situační atmosféru blízkou psychickému stavu jedince – melancholii, zasnění, přetlak, agresi apod. Krajinné motivy se mění s autorovým vnitřním rozpoložením na klidná meditativní zátiší nebo naopak na horečnatou vulkanickou protoplazmu, z které se topoří živé organismy – rostliny, keře, stromy, jejichž tvar je prudkostí malířských gest proměnný a nestálý.

Aleš Růžička v minulém roce obdržel významné výtvarné ocenění – Cenu Václava Chada, a výběr jeho děl z let 1997–2007 lze zhlédnout v Krajské galerii výtvarného umění ve Zlíně až do 10. 6. Výstavu doprovází katalog s úvodním textem kurátorky Ladislavy Horňákové.